Zmapovat extrémní oblast v horní části údolí Černé Nisy byla jasná výzva, která od začátku mé spolupráce s Vojtou Peterkou tak nějak tiše ležela na stole. V létě 2020 jsem se v rámci prací na Klogertově kameni probil spodní částí stráně blíž k Rudolfovu. Vlastně jsem ji komplet předělal, ale také dost začernil. A pak jsem všechnu tu pracně změřenou černou zas redukoval a redukoval. Posilněný tímto zážitkem vyrazil jsem už v klidu a bez respektu v říjnu 2021 dál údolím. Na ploše několika otisků palce jsem strávil s několika pauzami asi měsíc a půl. Všechno se dá zmapovat a na laserscanu nemá mapa kam ujet. Otázka tedy byla jen jak se tím probít, aby to nestálo majlant a jak to všechno nějak smysluplně interpretovat pro OB. Místy to byl i pro chodícího mapaře solidní parkur. A ne vše si sedlo napoprvé. Není nic horšího, než přijít po čase znovu nedopatřením na stejné místo a začít opravovat sám sebe.

S Vojtou v zádech jsem měl klid na práci a vzniklo něco, co snad půjde v měřítku 1:10 000 a 1:7 500 nějak učíst. A myslím, že u těchto měřítek to možná neskončí. Aby extrémů nebylo málo, uspořádali borci z Lokotky v prosinci 2021 vysoko nad studánkou testování nových částí mapy. Byla to perfektní zpětná vazba. Od ostatních, i pro mě samotného. Rval jsem se sněhem v borůvčí, bojoval jsem na vlastní mapě v ledových bažinách a hustnících, a po dvou hodinách jsem od tam odlezl totálně K.O. Samozřejmě plný dojmů co u počítače vylepšit.

Tuším, že LOK-o TOUR 2022 tuhle oblast využije jen z části. Dovoluji si tedy poslat také jen malou ukázku, jak to zatím vypadá zmapované cestou k těm náročnějším místům. Je to tam fakt hezké. A technické, nejen mapově, ale někdy i na prostý pohyb. Stačí ale vytrvat a za chvíli už zase pádíte normálním jizerskohorským lesem.

Ve stráni pod Prezidentskou a posléze v údolí Červeného potoka jsem mapoval během září, října a listopadu 2020. Z pohledu moderního mapování šlo o panenský prostor, poslední mapa na OB zde byla asi ještě zelená 1967. Prostor pak ještě lízlo Derby 2011. Jel jsem na vlně euforie odchodu z kanceláře. Pořídil jsem si nepromokavé sněhule a v listopadu v údolí Červeného potoka jsem doslova zkoušel co vydržím, kam až to půjde. Po ránu mrzlo a odpoledne brzy padala tma. Snažil jsem se udržet v pohybu a v mentální odolnosti. Kroužil jsem rukama, abych si je zahřál. Ale dorazil jsem to. Bylo to krásné. Těšil jsem se, že tam brzy orienťáci vběhnou, ale místo toho přišla další covidová pauza. Znovu jsem prostor procházel na jaře 2022, během aktualizací mapy po zanášení štítků. Trochu jsem redukoval porostové objekty, neboť údolí Černé Nisy mě mezitím vycvičilo, ale les se téměř nezměnil. Bojoval jsem ne s černou, ale spíš s horskými porosty, třeba s mírou podrobnosti mapování náletových hustníčků. Nakonec je to místy porostově podrobnější mapa. Snad bude fungovat.